Sergi - Castropola - Pola

Pokračujeme v rodinném odkazu, jehož počátky spadají do roku 1180.

Vítejte na stránkách rodiny Pola

Bedřich hrabě Pola

Vážení návštěvníci!

Za více než osm století známé historie rodiny Pola byli její členové politiky, vojáky, právníky, velkostatkáři a podnikateli, kněžími a církevními hodnostáři, obchodníky a finančníky, ale také mecenáši umění nebo básníky. Naše rodina zažila vrcholy i pády – jaké to je být takřka suverénními vládci, ale i vyhnanci. Naučili jsme se, že úspěch i prosperita musí být vybudovány na pevných základech víry, pracovitosti, zodpovědnosti a poctivosti.

Historii vlastní rodiny chápeme jako odpovědnost vůči předkům a jako závazek vůči budoucím generacím. Jsme si proto vědomi svých povinností ve vztahu k rodině, ale i ke společnosti a k prostředí, ve kterém žijeme a pro které se snažíme být přínosem – každý podle schopností, které mu byly dány. I proto jsme v roce 1989 nadšeně přivítali pád „Říše zla“ založené na strachu a útlaku – znovu získaná svoboda nám totiž umožnila lépe vykonávat tyto naše povinnosti.

Již od útlého mládí mám vřelý vztah k fyzice, technice a především k elektronice. Snad se tím projevily geny, které mám společné se slavnými matematiky a fyziky Jacopem, Vicenzem a Giordanem Riccatiovými, jejichž tchýně, respektive babička, byla Sergia hraběnka Pola. Po studiu na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy jsem v roce 1991 spoluzaložil první soukromé centrum pro vývoj integrovaných obvodů v tehdejší České a Slovenské Federativní Republice ASIX s.r.o. Tato firma je i po více než třech desetiletích stále hlavním podnikem naší rodiny. Kromě toho spravujeme také několik nemovitostí, mezi nimiž jsou jak památkově chráněné budovy, tak i kancelářské prostory a rekreační objekty.

Na těchto stránkách se můžete seznámit nejen s dějinami naší rodiny a její činností, ale také s některými významnými kulturními díly a památkami, které jsou s naší rodinou spojené. Věřím, že návštěvy našich stránek nebudete litovat!

Bedřich Pola

Menu

Lorenzo Lotto

Roku 1543 se v Trevisu konala slavná svatba, během níž se již potřetí ve své historii spojily dva tehdy nejmocnější a nejbohatší rody města – Polové a Bettignoliové. Mladá nevěsta Laura da Pola se vdávala za Feba Bettignoli da Bressa. V roce 1542, tedy krátce před jejich svatbou, přišel do Trevisa benátský rodák Lorenzo Lotto. Tento věhlasný malíř, který se mohl pochlubit mimo jiné tím, že spolupracoval se slavným Raffaelem Santim ve Vatikánskám paláci na výzdobě soukromých pokojů papeže Julia II. (vlastním jménem Giuliana della Rovere) a spolu se svým současníkem Tizianem patřil mezi nejvýznamnější benátské renesanční malíře, právě zažíval ústup ze slávy, protože jeho styl začínal být považován za poněkud staromódní. Jedna z prvních zakázek, které Lorenzo Lotto v Trevisu obdržel, byl portrét šlechtice jménem Liberale da Pinidello. Tento portrét byl dokončen roku 1543 a je známý jako Obraz starého muže s rukavicemi. Někteří historici umění zpochybňují, že mužem vyobrazeným na tomto obraze, který patří k nejslavnějším a nejpropracovanějším Lottovým dílům, je Liberale da Pinidello, neboť v té době mu bylo necelých 50 let a muž na portrétu působí starším dojmem. Ale vzhledem k tomu, že se obraz po svatbě hraběte Antonia Poly s Lucií da Pinidello dostal do sbírek rodiny Pola a z umělcova deníku je také doloženo, že krátce po svém příchodu do Trevisa namaloval portrét, který si u něj objednal „miser Liberal da Pinedel“, je velmi pravděpodobné, že se skutečně jedná o obraz tohoto šlechtice.

V dubnu roku 1543 si u Lorenza Lotta objednal výmalbu svého portrétu a portrétu své manželky Laury da Pola také Febo Bettignoli da Bressa. Oba obrazy byly dokončeny v květnu roku 1544 a nadšení novomanželé kromě sjednané ceny poslali umělci jako výraz zvláštního uznání za mimořádně kvalitní dílo také dva zlaté pávy. Febo Bettignoli da Bressa však záhy (roku 1547) zemřel a vdova Laura se po nějaké době vrátila zpět ke své rodině, přičemž s sebou přinesla také oba obrazy od Lorenza Lotta. Zbytek svého života prožila Laura da Pola v paláci Pola v Trevisu, kde zemřela roku 1595.

Díky svatbě jejího synovce Antonia (1590–1641) se do rodinných sbírek dostal i třetí z Lottových portrétů – portrét Liberale da Pinidello. V majetku rodiny obrazy vydržely až do roku 1854 (či 1855), kdy je hraběnka Antonia Sofia, provdaná za Giovanniho Battistu Carla hraběte Albrizziho, prodala hraběti z Harrachu. Musela tak učinit z důvodu, že její rodiče Paolo Luigi hrabě Pola a Marina, rozená hraběnka di Porcia, po sobě zanechali mimořádně velké dluhy, způsobené příliš nákladným životní stylem v době vlády císaře Napoleona a hospodářským krachem rodinných podniků.  Hrabě Harrach nabídl roku 1859 obrazy k prodeji a z obavy, že by je mohla koupit Národní galerie v Londýně, a tím by opustily Itálii, je jménem Pinacoteca di Brera zakoupil vynikající italský malíř Francesco Hayez. V roce 1860 pak italský král Viktor Emanuel II., vědom si mimořádného významu portrétů, uhradil galerii všechny náklady, které byly s jejich koupí spojené, a tak jsou dnes tyto portréty vystaveny v Pinacoteca di Brera v Miláně.

Portréty vystavené v Pinacoteca di Brera

Zámek Bukovec

Historie obce Bukovec sahá do daleké minulosti. První zmínka o ní pochází z roku 1177 a již v této době je zde předpokládána existence šlechtického sídla. Páni z Bukovce, jimž patřilo, byli pravděpodobně větví rodu Vršovců, který patřil mezi nejmocnější velmožské klany v raně středověkých Čechách. Po pánech z Bukovce vlastnili tvrz spolu se vsí páni z Velhartic a po nich mimo jiné páni z Rožmberka, z Ronspergu a z Gutštejna. Roku 1546 ji zakoupili Popelové z Lobkowicz, kterým však byla za účast na stavovském povstání zkonfiskována a prodána hrabatům (od roku 1805 knížatům) z Trauttmansdorffu. František Norbert hrabě von Trauttmansdorff-Weinsberg nechal budovu roku 1771 přestavět do podoby barokního zámku, který v současnosti vlastní rodina Pola.

Zámek je veřejnosti nepřístupný.